Lidské předlohy postavy

Možná, že některým z vás se už přihodilo, že jste v šalině, autobuse, nebo kdekoliv jinde, potkali někoho, kdo na vás na první pohled zapůsobil tak, že jste se jej rozhodli využít bez jeho vědomí, že se vám zachtělo použít toho nebohého člověka, jako předlohu pro svoji novou postavu. O takových lidech-šablonách toho většinou moc nevíme, známe jen jejich tvář a ono to stačí, pokud máme štěstí, uslyšíme i jejich hlas, čímž se náš dojem znásobí. Ten člověk vám způsobí vnuknutí. Ve svých textech primárně píši o postavě. Pro mně má postava přednost před událostmi a dějovými liniemi. Pokud to máte podobně, může se vám stát, že začnete psát mimo příběh, o věcech, které vy sám chcete o své postavě vědět. Dramaturgové tyto části s velkou vervou odstraňují, protože působí nepříliš dramaticky (logicky).

Všimněte si ale, že u slavných literárních i filmových postav, které jsou často součástí populárních sérií, a které mají i vlastní fanoušky (např. Harry Potter, Pán Prstenů – což jsou základny pro tvorbu fanfiction) dychtí fanoušci po každé zmínce o jejich oblíbené postavě, které okupuje jejich mozky. Proto tvoří fanfiction, k uspokojení této touhy se s postavou znovu setkat. Je to žízeň a její hašení.

Někdy je její život uvnitř mé hlavy tak nepřehlušitelný, že usínám teprve ve dvě hodiny ráno, tedy potom, co už nevydržím přemílání výjevů z toho cizího života a odpadnu. Jako o sobě víte, jak byste se v různých životních situacích zachovali, měli byste být schopni říci to i o své postavě, mít pár cizích vzpomínek, znát jejich chutě a jejich závislosti. Pokud se své postavě sdostatku věnujete, začne jednat sama za sebe. Je dobré znát jaké slovní obraty používá, jak nadává, jaká dělá gesta, pohyby, úsměvy, mrkání, chůzi. Právě detaily rozvíjejí postavu ve vaší hlavě. Nevím, jestli je to správný přístup, je to můj přístup. Na postavě mi záleží, jako na příteli. Mé postavy jsou ze své podstaty avatary (což bylo do dnešního roku pěkné slovo, ale už nikdy nebude mít stejný význam – bohužel).

Ptáte se “co to je?” Já nevím. Mám na stole papír, dívám se na něj a vidím tyhle čísla uspořádaná do tabulky (připomnělo mi to matice, ale to to nebude). Chvíli jsem se na ta čísla díval a nemohl sem přijít na to, proč jsem je napsal, nebo k čemu jsem to mohl vůbec potřeboval, pak mi došlo, že se jedná o poznámky z jedné online hry. Přesto mi to připadá zajímavé, nejsou to zcela náhodná čísla. Znám je zpaměti: 0002240001026280001010145400.

Je škoda, že z výsledku 12 nemůžeme určit jestli původní zadání bylo 3*4 nebo 2*6. I když tento příklad je jen přirovnání, kvantové počítače by měli být schopny řešit analogicky podobné případy. Tady dost odbočuju, pokud jste si nevšimli.

Příští týden jsou jarní prázdniny, poprvé za dlouhou dobu se na něco trošku těším, i když je asi stejně promarním. Nemám místo, kde můžu být sám.